Digitální fotografie

V posledních letech ustupuje klasická fotografie před digitální. Její rozšíření bylo poměrně rychlé a svou oblibu si našla skoro mezi všemi příznivci fotografie.

 

Proces digitální fotografie

Proces digitální fotografie spočívá ve stejném principu jako u klasické fotografie. Oba způsoby fotografování zachycují předlohu promítáním na světlocitlivý senzor – CCD snímač. U digitální fotografie se zachycený obraz uloží na paměťové médium. Snímač, který je tvořen miliónem světlocitlivých buněk, mění jasové hodnoty světla na elektronický signál. Tyto jednotlivé buňky nazýváme pixely. Výsledkem bývá většinou soubor složený z číselných tedy digitálních údajů.[1] Kvalitu získaného záznamu určuje množství pixelů.

Digitální fotografie. Zdroj: Digitální fotografie

Vznik digitálního snímku. Zdroj: Digitální fotografie

 

Výhody digitální fotografie

Oproti klasické fotografii, která používá negativ, z něhož se pak následně vyvolávají fotografie tedy pozitiv, má digitální fotografie bezpochyby velkou výhodu v úspoře jak času, tak i materiálu. Fotografovaný objekt či místo si můžeme ihned prohlédnout a zjistit tak, zda se nám záběr povedl dle našich představ či nikoli a je třeba ho opakovat. U klasické fotografie musel fotograf nejprve v ateliéru vyvolat negativ a z něho pak zjistit jaký je výsledný záběr, aby pak buď vyvolal povedenou fotografii či se vrátil a svůj záměr zopakoval. Navíc tím, že záběr několikrát přefocujeme a opakujeme, neplýtváme materiálem, jako u klasického filmu.

 

 


[1] Nef Ondřej, Digitální fotografie, 2004, Computer Press, str. 15