V historii Chodova je několik významných událostí, které je určitě nutno zmínit. Vždy to nejsou události příjemné, ale patří bezpochyby k chodovské minulosti a opomenout je by se nehodilo.
Květnové povstání 1945
K jedné z nejvýznamnějších událostí patří květnové povstání v Chodově v roce 1945. Jeho příčina byla vzhledem ke končící válce celkem jasná. Záměrem bylo zabránit dalšímu průchodu německých nacistických vojsk, která přicházela jako posila od jihu. Chodovští se domnívali, že by nacističtí vojáci mohli využít silnici vedoucí z Šeberova, přes Chodov až na Spořilov, a tak dali rozkaz stavět zátarasy z naložených povozů a klád.[1] 6. května byly dokončeny práce na stavbě protitankových barikád a Chodovem se dalo projet pouze po jediné cestě, na které musel působit průvodce.[2] Vytvořeny byly také hlídky mužů, které strážily v polích, po obci a dohlížely především na kunratickou cestu, les a podávaly hlášení.
V neděli 6. května ve večerních hodinách od krčské a roztylské železniční tratě bylo slyšet střelbu až do Chodova. Trať ovládl obrněný vlak.[3] Chodov a Spořilov byl obsazen hlídkami povstalců, brzy zjistili i Němci. V litochlebském statku, který je dnes již zaniklý, byly uloženy zbraně s náboji a nějaké ruční granáty. Situaci neuklidňoval ani fakt stále přicházejících zpráv o špatném stavu povstaleckých pražských vojsk.
Po přišlém rozkazu se se před Chodovem utvořila kruhová obrana. V Chodovské tvrzi byl umístěn těžký kulomet.[4] Chodovští zaujali strážné pozice a někteří zůstali celou noc. 7. května z rána se shromáždilo více dobrovolníků, celkem asi stovka mužů. Nejvíce byla hlídaná cesta ke Kunraticům. K velitelství přicházely zprávy, že raněných v okolí přibývá a dokonce jsou i mrtví. Střelba po poledni na chvíli ustala. Ve dvě hodiny odpoledne, jak uvádí chodovská kronika, přijelo chodovským na pomoc auto s posilami.[5] Muži byli rozmístěni na různá místa a vyčkávali příchodu německých vojsk. Před půl pátou odpoledne zaútočili vojska SS na Chodov[6]. Tyto útoky odnesly civilní stavení, která byla poničena zásahy. Pod tlakem německých vojsk museli chodovští ustupovat a stahovat se více směrem k Chodovu. Ve večerních hodinách ses podařilo Němcům proniknout do Chodovského dvora neboli Chodovské tvrze.
Postupem večera a noci se německá vojska stále více přibližovala do středu obce a za sebou nechávala nejen raněné, ale i mrtvé obránce Chodova a zničené domy. Procházeli také civilní rodinné domky, ze kterých vyváděli jejich obyvatele a některé rovnou zastřelili. Ovšem i na německé straně byli ztráty. Po těžkých nočních bojích a připojených posilách se nakonec vojáci SS stáhli zpět do Kunratic.[7] 9. května ve středu dorazili po poledni do Chodova sovětští vojáci Rudé armády.[8]
Barikáda před sokolovnou v roce 1945. Zdroj: Praha 11 na prahu 21. století
Pietní akt
Bylo rozhodnuto o hromadném pohřbu pro téměř všechny zesnulé z Chodova. Vlastní hřbitov Chodov tou dobou ještě neměl, pouze naplánované neupravené místo, kde bude stát.[9] Na tomto prostoru byl vyměřen hromadný hrob pro padlé v boji.[10] Před chodovskou školu se sjely 4 vozy pokryté černou látkou ráno 11. května. Na vozy byly položeny rakve s mrtvými, které do té doby byly umístěny v budově školy. Po naložení se vozy zastavily u památníku padlých z 1. Světové války na Litochlebské návsi.[11] Památník zde stojí dodnes. Rakve byly položeny na zem ve dvou řadách a lidé je zasypávali květinami a věnci. Sešli se zde pozůstalý obětí, vojáci, členové národního výboru a samozřejmě i faráři. Některé rakve byly odvezeny na přání pozůstalých do rodinných hrobek a ostatní byly průvodem odvezeny k, tímto aktem vzniklému, chodovskému hřbitovu. Zde bylo třicet jedna rakví uloženo do hromadného hrobu ve dvou řadách a proběhlo slavnostní rozloučení.[12] Dnes je chodovský hřbitov zcela zaplněn a odolal i výstavbě sídliště, i když původní plány počítaly s jeho zrušením.
Rozloučení s padlými v roce 1945. Zdroj: Jak zákony kázaly nám